„Miláčku, co tě trápí?“ aneb Mluviti zlato!

Nedávno jsme s Petrem zažili náročný víkend, během kterého jsme shodou různých náhod a okolností byli několikrát v nemocnici na pohotovosti. Náš plán na krásný slunečný víkend nevyšel, naopak jsme prožili dost strachu a nepříjemností. Pro Petra to bylo ještě o něco náročnější, moc toho nenaspal, a tak na něj na konci prodlouženého víkendu spolu s únavou dolehl všechen prožitý stres i problémy, které řeší dlouhodobě. Viděla jsem to na něm, a tak jsem ho „donutila“ mluvit. A tak povídal…

Když mě potom vezl večer domů, bylo mu už o dost líp. „Děkuju,“ řekl mi. „Víš, chtěl jsem to nechat být, říkal jsem si, že si to pak nějak vyřeším sám se sebou, že tě tím nebudu zatěžovat. Ale teď jsem moc rád, že jsem se ti se vším mohl svěřit. Kdyby mě někdy někdo žádal o radu do vztahu, řekl bych mu, že nejdůležitější je komunikace. Mluvit prostě o všem. Ať se mi chce nebo nechce, ať se mi to hodí nebo nehodí. Pokud máme někoho, kdo nás vyslechne, na koho se můžeme spolehnout, kdo nás neodsoudí, mluvme…“

Já sama jsem dlouho takto komunikovat neuměla. Pocházím z hodně introvertní, nekomunikativní rodiny, která mě téhle upřímnosti nenaučila. Moji přátelé to se mnou měli (a pořád ještě určitě mají) dost těžké. O to větší radost mám nyní z toho, že to s Petrem zvládáme. Když vidíme chmury na tváři toho druhého, nepřejdeme to mávnutím ruky, ale se zájmem ho vyzveme, aby nám o tom, co ho trápí, pověděl.

Když se svěříme, víme, že na problém (nebo třeba jen blbou náladu) nejsme sami. Pokud jsme udělali něco špatně, vidíme, že nejde o katastrofu a že nás ten druhý má stále rád a přijímá nás takové, jací jsme. Cítíme úlevu, protože jsme se vypovídali (někdy i vyplakali) a třeba se spolu za daný problém pomodlili. Jsme si díky tomu zase o krok blíže a známe se lépe. Takové chvíle náš vztah zatím jedině prohloubily a utužily.

Modlím se, aby to tak bylo i nadále. Že vztah je o komunikaci, to není žádná novinka. DOBŘE komunikovat a komunikovat skutečně O VŠEM ale žádná sranda není. Je to takové celoživotní studium s každodenním skládáním různě těžkých zkoušek a zápočtů. Chce to citlivost, vnímavost, trpělivost a moře lásky. Ale stojí to za to! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *