Vrána k vráně sedá, křesťan křesťanku si hledá. Proč vlastně?

Jsem křesťanka, tudíž se vdám za křesťana. Oba moji rodiče jsou věřící, a proto mi to vždycky připadalo jasné jako facka. Ani jsem moc nepřemýšlela nad tím, proč by to tak vlastně mělo být. Otázky mých středoškolských spolužaček mě tedy zastihly trochu nepřipravenou. „Proč by sis nemohla vzít nevěřícího kluka, když byste si jinak ve všem rozuměli? Vždyť pak budeš mít hrozně omezený výběr…“

Pokračovat ve čtení „Vrána k vráně sedá, křesťan křesťanku si hledá. Proč vlastně?“

Láska roste dáváním. Ale ne valentýnských plyšáků

Každý rok, když obchody zrůžovějí a zčervenají, obalí se plyšáky, srdíčky a růžemi, rozesmutní mě kýčovitost všeho toho zamilovaného cirkusu. Kýč je napodobování krásy, jen třpytivá ozdoba, šlehačka na dortu, umně naaranžovaná prázdnota. Obávám se, že kýč se nevyhýbá ani našim vztahům a velmi rozšířená civilizační nemoc se jmenuje „kýčovitá láska“. Pečlivě nablýskaná, ale uvnitř prázdná a falešná.  Pokračovat ve čtení „Láska roste dáváním. Ale ne valentýnských plyšáků“