„Miláčku, co tě trápí?“ aneb Mluviti zlato!

Nedávno jsme s Petrem zažili náročný víkend, během kterého jsme shodou různých náhod a okolností byli několikrát v nemocnici na pohotovosti. Náš plán na krásný slunečný víkend nevyšel, naopak jsme prožili dost strachu a nepříjemností. Pro Petra to bylo ještě o něco náročnější, moc toho nenaspal, a tak na něj na konci prodlouženého víkendu spolu s únavou dolehl všechen prožitý stres i problémy, které řeší dlouhodobě. Viděla jsem to na něm, a tak jsem ho „donutila“ mluvit. A tak povídal…

Pokračovat ve čtení „„Miláčku, co tě trápí?“ aneb Mluviti zlato!“

Vrána k vráně sedá, křesťan křesťanku si hledá. Proč vlastně?

Jsem křesťanka, tudíž se vdám za křesťana. Oba moji rodiče jsou věřící, a proto mi to vždycky připadalo jasné jako facka. Ani jsem moc nepřemýšlela nad tím, proč by to tak vlastně mělo být. Otázky mých středoškolských spolužaček mě tedy zastihly trochu nepřipravenou. „Proč by sis nemohla vzít nevěřícího kluka, když byste si jinak ve všem rozuměli? Vždyť pak budeš mít hrozně omezený výběr…“

Pokračovat ve čtení „Vrána k vráně sedá, křesťan křesťanku si hledá. Proč vlastně?“